Uchazeči o stipendium

Dnešní právo vzniklo pro svět, který už neexistuje. Klimatická krize nás staví před otázky, na které paragrafy samy o sobě nestačí: Jak zajistit obyvatelnou planetu pro 9 miliard lidí v roce 2040 a přitom ochránit jejich lidská práva?  Co je potřeba dělat už dnes, aby zelená transformace neměla nespravedlivé dopady na ty nejzranitelnější? A jaká má být role soudů v řešení problémů, které přesahují hranice států i volebních období?

Právě složitost těchto výzev mě po studiu práv dovedla k environmentálním studiím. Snažím se pochopit, jak zajistit, aby se naše pravidla konečně opřela o srozumitelná vědecká data. Tím nemyslím jen důležitá čísla a grafy, ale také hluboké porozumění sociální realitě – včetně hlasů lidí, kteří mají z transformace strach a třeba uvěřili dezinformacím o větrných elektrárnách. Věřím, že v právu tato perspektiva sociálních věd často chybí, a právě tuto mezeru se snažím vyplnit.

Svůj komplexní přístup už teď přenáším do praxe. Jako asistent soudce na Ústavním soudu denně řeším ochranu základních práv v těch nejsložitějších případech. Nedávno jsem například odhalil, že advokát v ústavní stížnosti citoval fiktivní rozhodnutí vygenerovaná umělou inteligencí. Výsledkem byla první pořádková pokuta svého druhu po dvaceti letech, protože bez fabulací umělé inteligence v ústavní stížnosti v podstatě nic nezbylo. Podařilo se nám tak stanovit jasné hranice pro tyto výjimečné případy a zároveň ochránit procesní práva stěžovatele, který díky tomuto postupu dostal možnost svou ústavní stížnost doplnit.

Chuť pomáhat společnosti čelit dnešním výzvám jsem získal ve skautu a nyní ji předávám dál. Již deset let vedu kurzy, kde připravuji budoucí skautské vedoucí na smysluplnou výchovu mládeže v turbulentním světě. Skrze akademický spolek Lexicon pak pořádám semináře se špičkovými odborníky z Česka i Evropy, čímž se snažím kultivovat české právní prostředí a posilovat přesvědčení studentů, že právem jde dělat svět lepším. To je něco, v čem chci pokračovat i po svém návratu do Česka.

Na University of Oxford se plánuji věnovat právu životního prostředí, lidským právům a ústavnímu právu – oblastem, které jsou klíčové pro hledání správných otázek a nejlepších odpovědí v dobách klimatické krize. Po vzoru Oxford Martin School a Environmental Change Institute chci v budoucnu založit první české interdisciplinární centrum pro environmentální výzvy, které bude propojovat právo a environmentální vědy. Budu tak přispívat k budoucnosti, která je nejen udržitelná, ale i spravedlivá pro všechny.

Jaká je role konfliktu v rámci koloběhu růstu cen a mezd? Co nám může o inflaci prozradit teorie her? A jak nejlépe zohlednit poznatky z behaviorální psychologie v makroekonomických předpovědích?

Ekonomie ovlivňuje naše životy každodenně. Ať už jste zaměstnanec hledající novou práci, podnikatel zvažující otevření nové provozovny, nebo třeba pár zakládající rodinu, pobídky, příležitosti a omezení v našem prostoru zásadně určují – nebo přímo diktují – možnosti volby. Co si ovšem často neuvědomujeme, je fakt, že ‚náš‘ systém není jakousi ‚manou z nebe‘, ale kombinací tržních principů, společenských norem a státem definovaných pravidel.

Zkoumání a zlepšování tohoto ‚mixu‘ je posláním vědecké ekonomie. Jakožto člověk s poněkud pohnutým rodinným zázemím vím, jak zásadní je pro fungování ekonomiky správně tento mix – včetně podpůrných systémů – nastavit. To bylo ostatně také předmětem mé ekonomické studie v rámci SOČ, kterou porota ocenila 4. místem napříč ČR. Jak mi však má současná práce v britské státní správě denně připomíná, bez realistických modelů a precizní datové analýzy můžeme lehce dojít k neprůkazným, či přímo kontraproduktivním závěrům. 

Mým výzkumným zájmem je proto snaha posílit ‚mainstreamové‘ makroekonomické modely o realističtější, herně-teoretické modelování. To by totiž mělo být postavené na skutečném chování, a nikoli na interakci mezi vždy a stoprocentně racionálně uvažujícími jednotlivci a organizacemi.

Jenom skrze průkazné modely – které bych rád výhledově přetavil v plnohodnotný doktorský projekt s přesahem do české státní správy – totiž můžeme najít takový ‚policy mix‘, který povede k zdravější, stabilnější a férovější ekonomice.

Pomáhá právo lidem domoci se spravedlnosti? Na tuto otázku se snažím nalézt odpověď v rámci svých mimoškolních aktivit. Postoupil jsem do finále simulovaného lidskoprávního soudního řízení v rámci soutěže Mezinárodní středoškolský Moot Court, kterou jsem se svým týmem vyhrál. Zvítězil jsem také ve finále Debate League, zúčastnil se superfinále Olympiády lidských práv, věnoval se právu na stáži v Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a ve dvou advokátních kancelářích. V rámci mezinárodních Advanced Placement kurzů jsem složil zkoušky Macroeconomics a Microeconomics, ze kterých jsem dostal nejvyšší známku. Získané znalosti ekonomie jsem využil v mezinárodním finále Ekonomické olympiády v řecké Olympii, kde jsem v konkurenci soutěžících z 29 zemí získal bronzovou medaili. Za své aktivity jsem byl oceněn i v kategorii TOP25 soutěže Středoškolák roku a Cenou hejtmanky Středočeského kraje.

Ačkoliv jsem se díky volnočasovým aktivitám dozvěděl o právu mnoho, otázku spravedlnosti stále nejsem schopen uspokojivě vyřešit. Věřím, že právě prostřednictvím studia práva na Oxfordu lépe pochopím nejen to, jaké právo je, ale i to, jaké by mělo být. Oxfordská univerzita klade důraz na důkladné pochopení teorie práva a vyučuje se zde v malých skupinkách pod vedením světově uznávaných odborníků. Hluboké znalosti práva využiji ve prospěch Česka. Chtěl bych pracovat v mezinárodních institucích, reprezentovat Česko a pomáhat Čechům domoci se svých práv. Na právnických fakultách bych rád pořádal semináře a o studiu v zahraničí přednášel na středních školách. Chtěl bych inspirovat studenty, aby našli odvahu studovat na prestižních univerzitách a zvýšit kredit České republiky v mezinárodním prostředí.

Jak vytváříme spravedlivé zákony, které dokáží sloužit vyvíjející se společnosti? To je otázka, kterou nacházím v jádru většiny současných společenských problémů. Studiem programu Jurisprudence na univerzitě v Oxfordu bych získala nejlepší možné zázemí v právní teorii a své znalosti bych poté při hledání odpovědi na tuto otázku využila při pomoci společnosti.

V minulosti jsem na tuto otázku narazila při výzkumných projektech v programu IB na UWC Adriatic, kde jsem v různých předmětech studovala filozofii autorů napoleonského občanského zákoníku, odůvodnění regulace v sociální oblasti ve Spojeném království i snahy o ústavní zákaz strany AfD v Německu. Při dlouhodobé práci pro projekt Politika (nejen) pro mladé, která komunikuje politické dění mladým lidem v Česku, jsem skrze spolupráce s evropskými institucemi měla možnost nahlédnout do zákonodárného procesu EU a dát tak svým teoretickým znalostem novou dimenzi při diskuzích s europoslanci.

Na letní akademii Discover jsem poprvé objevila spojení právní teorie a umělé inteligence, které se stalo mým hlavním zájmem v oboru, protože roli AI ve společnosti považuji za největší výzvu pro právo následujících let. Při účasti na NATO Youth Summitu jsem v rozhovoru s náčelníkem generálního štábu NATO diskutovala o využití AI ve vojenském prostředí a společně s intenzivním sledováním bezpečnostní politiky posledních let a úspěšnou účastí na soutěži EuropaSecura spolupořádané Ministerstvem obrany mi tyto zkušenosti daly za cíl zabývat se v budoucnu právě právním pohledem na využívání nových technologií ve zbrojním průmyslu.

Po studiu na univerzitě v Oxfordu bych pracovně chtěla využít své znalosti jak v soukromém sektoru v Česku tak později i prací v NATO. Zároveň bych už v průběhu studií ráda navázala na svou studentskou práci v mém rodném Olomouckém kraji, kde se snažím rozšířit zájem o veřejné dění.

Jak se stalo, že se z relativně nenápadného druhu primátů stali tvůrci civilizace? Proč společnost funguje právě tak, jak funguje: jak se formovala naše města? A co lesy, pole a řeky – jak lidé vtiskli krajině dnešní podobu? Tato fascinace lidskou bytostí se stala určující pro mé studium a kariéru.

Vzdělávání v zahraničí mi zpřístupnilo roční středoškolské stipendium v USA v rámci programu FLEX Slovakia. Následně jsem studoval archeologii na Univerzitě v Leidenu v Nizozemsku (obor World Archaeology), kde jsem studium ukončil s vyznamenáním. Během studia jsem pracoval jako archeolog na Slovensku, Mallorce a v Jordánsku. Letos získávám širší humanitní vzdělání v Kolegiu Antona Neuwirtha, kde studuji filozofii, historii a umění.

Na Cambridge bych se chtěl věnovat dlouhodobému vzájemnému vlivu člověka a přírody. Pomocí přírodních i společenských věd je možné alespoň částečně rekonstruovat vztah lidí k jejich prostředí – kudy vedly obchodní cesty, jak se v čase měnily, kde se získávaly suroviny atd. Věřím, že se po studiu vrátím na Slovensko a přispěji těmito přístupy k domácímu výzkumu.

Pro mladého člověka může být dnešní svět zdrojem řady obav. V kombinaci klimatické krize, válečných konfliktů, vzestupu umělé inteligence a pokračujícího rozvoje moderních technologií je pochopitelné, bude-li vnímat svou budoucnost jako nejistou a obtížně uchopitelnou. Jakým směrem stojí za to se v životě vydat? Jak v současném světě uspět? A co to vlastně úspěch je? Na tyto otázky není snadné si odpovědět. Když je ale řešíme v rozhovoru s druhým člověkem, může se s námi stát něco pozoruhodného.

Dlouhodobě se věnuji rozvoji osobnostního potenciálu mladých lidí, a to zejména v oblasti sportu a vzdělávání. Zajímá mě, jak mohou koučovací a filosofické formy dialogu pomáhat dětem a dospívajícím poznávat sebe sama a objevovat svoje místo ve světě. Chci jít v této problematice do hloubky a stát se v ní expertem. Díky tomu budu moci tvořit špičkové programy nejen pro mladou generaci, ale také pro její rodiče, učitele a trenéry. Řadím sem zážitkové letní tábory, individuální koučink, ale také třeba přípravu populárně naučných textů pro širokou veřejnost.

Dokončuji nyní první ročník dvouletého magisterského studia na univerzitě v Cambridge. Finance na první rok studia se mi podařilo zajistit díky dobročinné sbírce, veřejné podpoře formou aukce, osobním úsporám a pomoci od rodiny. Usiluji nyní o sehnání sponzora, který mi pomůže s úhradou školného ve druhém roce studia. Ačkoli jde o part-time program, který mi umožňuje částečně pracovat, studium je intenzivní a mohu se tak práci věnovat jen omezeně. Jako otec dvouleté dcerky, který má také rodinné závazky, si nemohu dovolit hradit školné sám.

Většina lidí v mém věku nemá ponětí, jak bude vypadat jejich životní cesta. V tomto ohledu nejsem výjimkou. Své vrstevníky s jasně vytyčeným kariérním plánem obdivuji, ale toto zatím není můj příběh – tak proč předstírat jinak?

Na Cambridge jsem se však rozhodně nehlásil naslepo. Považuji se za „generalistu“ schopného věnovat maximální úsilí činnostem ve veřejném prostoru, jež považuji za smysluplné. Odmalička proto tíhnu k širšímu humanitnímu oboru. V budoucnu se vidím jako diplomat, žurnalista, spisovatel, či v roli propojující tyto sféry. Na střední škole jsem svolával, připravoval a moderoval pravidelná celoškolní shromáždění.

Zároveň jsem vedl školní parlament a studentskou organizaci maturitního plesu. Takovéto aktivity, při nichž propojuji lidi a společně dosahujeme cílů, které by nikdo z nás samostatně nezvládl, mě naplňují pocitem úspěchu. Po prezidentských volbách v USA jsem si prosadil možnost hromadně oslovit studentskou komunitu. Co nejneutrálněji jsem je vyzval, aby se neodvraceli od politiky. Podobně jsem získal možnost přednést TEDx projev o důležitosti a osobní hodnotě návyků. Příležitosti takto promlouvat k lidem a pozitivně ovlivňovat jejich životy mi dávají velký smysl, a rád bych se jim v budoucnu dále věnoval.

Momentálně absolvuji „gap year“, během něhož jsem založil a vedu debatní klub na Gymnáziu Jana Nerudy. Také jsem se jako stážista stal součástí oddělení „zahraniční komunikace“ v neziskové organizaci Charita ČR, v jehož rámci vytvářím mediální obsah pro fundraising. Právě takovéto projekty, které nejsou pouze teoretické, ale mají dosah a skutečně přinášejí lidem prospěch, mě motivují k rozvíjení svých profesních schopností na špičkové univerzitě.

Pevně věřím, že možnost projít si touto zkušeností bez následného finančního zatížení mi po návratu do České republiky umožní se co nejefektivněji věnovat činnostem veřejně prospěšným, což je také mým cílem. Proto plánuji studium na Cambridge a prostředí světových expertů a nadaných vrstevníků využít nejen k osobnímu růstu, ale také k navázání zajímavých kontaktů do budoucna.

„Domov není vždy místo, kde se narodíme, ale kde se naučíme někam patřit.“ Tato myšlenka je inspirována příběhem knížete Pribiny, který byl nucen opustit Nitru a hledat své místo jinde. Vyrůstala jsem mezi dvěma světy a často jsem měla pocit, že nepatřím úplně ani do jednoho. Právě proto jsem se začala zajímat o to, jak vznikají identity, jak fungují kultury a proč se někteří lidé ocitají na jejich okraji.

Historie mě bavila odmalička, proto jsem se už od základní školy účastnila dějepisných olympiád, v nichž jsem několikrát úspěšně soutěžila v krajském kole.

Skutečný zlom však přišel, když jsem začala dobrovolničit na hradě Hrušov. Tam jsem si vybudovala lásku a vztah k archeologii i k lidem kolem ní. Pod vedením Jozefa Blaha a Stanislavy Blahové jsem se učila pracovat v terénu, ale ještě více jsem se naučila spolupracovat a být součástí něčeho většího. Hrušov se pro mě stal místem přijetí, kde archeologie získala lidský rozměr.

Setkání s antropoložkou Dr. Jaroslavou Panákovou ve Slovenské akademii věd mi poprvé naplno ukázalo, jak antropologie pomáhá porozumět světu kolem nás a tomu, jak paměť, prostředí či historie ovlivňují náš dnešní život.

Možnost studovat ve Velké Británii a získat stipendium pro mě představuje příležitost, kterou chci naplno využít. Bylo by to pro mě privilegium a nevnímám to jako samozřejmost. I proto vedle školy pracuji na celonárodních iniciativách zaměřených na mladé lidi, kde mám možnost přispívat k rozhodnutím s reálným dopadem.

Chci lépe rozumět světu a zároveň ho pomáhat měnit. Vaše podpora mi to může umožnit.